Určitě se shodneme na tom, že se nám nechce za elektřinu stejně jako za cokoliv z toho ostatního platit víc, než kolik považujeme za únosné. Elektřinu potřebujeme, a proto za ni rádi nějakou tu korunu utratíme, jen abychom ji měli, jenže když je účet za ni přece jenom příliš mastný, tedy vysoký, už jde naše potěšení z této energie stranou. A kdyby to šlo, odmítli bychom ji používat. Ale elektřinu tradičně používat potřebujeme. Je přece tolik věcí, které by nám bez ní nebyly k ničemu a které současně nemůžeme dost dobře postrádat. A tak za elektřinu platíme, ale často za současného nespokojeneckého skřípání zuby. A uvažujeme o tom, jak bychom jenom tyto nepříjemně vysoké platby snížili. Aby byly odpovídající našim představám a možnostem.
A když takto přemýšlíme, na co třeba přijdeme? Třeba i na to, že by bylo nejlepší, kdybychom si vlastní proud vyráběli sami a nebyli tak odkázaní na příliš drahé dodavatele. V tom případě bychom nemuseli platit nic a zbylo by nám víc na jiné a rovněž důležité věci. Ale přece si nebudeme stavět někde na potoce vodní elektrárnu! Přece si nebudeme na dvorku stavět elektrárnu tepelnou a v ní pak neustále přikládat, aby se turbína vesele točila! A už vůbec nebudeme někde doma štěpit atomy, že? To nejde. Nebo by to aspoň nebylo to pravé.
To ne, ale jedna možnost tu přesto je. Můžeme vsadit na elektřinu ze sluneční energie. Tedy na solární panely. Tato energie vzniká v podstatě ‚z ničeho‘ a nic tedy nestojí. Jediné, co tu stojí peníze, je pořízení si takového solárního zařízení, a s pomocí dotace fotovoltaika firmy z Brna nevyjde vůbec draze. A tak si nakonec můžeme doma vyrábět vlastní elektřinu všichni. A můžeme tak omezit své výdaje, které by nás jinak trápily. Je tedy jenom na nás, rozhodneme-li se pro jednorázovou investici, po níž budeme mít řadu let proud zadarmo, nebo zda budeme raději i nadále platit hromadu peněz elektrárnám a distribučním firmám.
