Všichni víme, že malé děti jsou opravdu roztomilé. Kdyby bylo na mně, tak já mám Klidně deset malinkatých dětí, ale potom až by vyrostly, tak bych je asi psychicky ani fyzicky nezvládala. Já totiž patřím k těm maminkám a k těm lidem, kteří moc rádi jezdí s kočárkem na dlouhé procházky. Vzpomínám si, když třeba můj syn byl malinký. Já jsem opravdu každý den jela s kočárkem a klidně i deset kilometrů denně. Mě to vážně bavilo, protože také na tom bylo nejlepší, že právě s dítětem v kočárku si můžete určovat tempo sami. A protože já jinak chodím velice rychle, tak jsem si procházku s kočárkem a se synem velice často užívala.
Někdy jsem byla pryč klidně i šest hodin denně. Mému příteli to docela vadilo, protože měl strach nejenom o mě, ale o naše dítě. Jenomže já jsem vždycky nebyla daleko. Kolikrát se mi stalo, že jsem třeba s dítětem i sedmkrát obešla nás rybník, který od našeho domu vzdálený pouze dva kilometry. Byl tam také různá sedátka a lavičky, takže jsem tam se synem vždy moc ráda sedala a pozorovala jsem okolí.
A to hlavně když bylo sluníčko a bylo příjemné počasí. A když venku pršelo, tak mi to vadilo, že nemůžu jít nikam na procházku. Takže pokud i vy máte rádi děti a rádi jezdíte s dítětem v kočárku, tak neváhejte, protože když je krásné počasí, tak je všechno lepší. A také mě mrzí, že můj syn už má sedm let a už se nemůže vozit v kočárku. I když syn by stále chtěl, protože syna to bavilo a já jsem ho vozila v kočárku do jeho pěti let. A moje záliba ve vezení dětí v kočárku je tak známá, že často hlídám děti i kamarádkám nebo nyní sestře, která právě díky tomu mohla jít na dlouho plánovanou operaci. Děti mám moc ráda a nevadí mi se o ně dlouho starat. I já ještě toužím po jednom dítěti, ale ještě musím přemlouvat přítele, který další dítě už bohužel nechce.
